Podzvičinsko

Při svých víceletých toulkách za lidovou architekturou na Jičínsku jsem často hledíval na táhlý lesnatý hřbet tří Chlumů - Mlázovického, Hořického a Vřešťovského - jež od sebe dělí říčky Javorka a Bystřice. Ale teprve loni jsem jej přešel, i když deštivé počasí zvoleného dne mně daleké výhledy zkomplikovalo, ale zato jsem občas spatřil i hezké lidové chaloupky.

Začínáme ve vsi s příznačným názvem Konecchlumí na západním konci Chlumů, odkud vystoupáme po červené značce kolem barokního kostela sv.Petra a Pavla z let 1728-29 a krajinné dominanty k pomníku majitele zdejšího panství Viléma Konecchlumského, který se v r. 1618 postavil na stranu vzbouřených českých stavů a 21. června 1621 byl za to v Praze popraven. Od pomníku je nádherný výhled na Jičínsko, kde zleva postupně vidíme Vysoké Veselí (?), Kopidlno, před ním Kovač, dále kostely v Hradišti, Chyjicích, Bystřici, vzadu Libáňsko, oba Veliše (ves i vrch), Loretu, Ostružno, Jičín, Prachovské skály, Střelečskou hůru, Přivýšinu, Brada, Trosky, Zebín, Valdice, Ředici, Tábor, Bradlec a Kumburk.

Pak nás značka vyzve ke vstupu do lesa, jímž v první fázi stoupáme nejprve příkřeji a pak již jen mírně až na 450 m. Mineme vrch Hůra a poté se z Mlázovického Chlumu otevřou první vyhlídky : vpravo pod námi jsou Chomutice a v dáli patrně Smidary a brzy nato vlevo západní Krkonoše, Levín, Kozinec, před ním Choteč a Přibyslav, vzadu střední Krkonoše se Sněžkou, Čistecká hůra, Černá hora, před ní Horní Javoří a Krkonošská vyhlídka nad Peckou, Dolní Javoří a zcela blízko Svatojánský Újezd.

Poté dojdeme k nejvyššímu vrcholu Chlumů Maxinci (450 m - je asi 100 m vlevo krátce před rozcestím naší červené s modrou, přicházející od Mlázovic) a pokračujeme mírně dolů po obou značkách. Po dalších asi 500 m se červená oddělí (z rozcestí mohou jít po modré do Ostroměře ti, kdo si troufají jen na první Chlum) a začne klesat vlevo do údolí Javorky, do nějž se nám záhy otevře výhled : vlevo od údolí, jímž vede silnice i trať 040, je Čistecká hůra, Horní Javoří, Horní Nová Ves, za ním les Hůra a vpravo Lázně Bělohrad se Zvičinou. Pak “spadneme“ až na silnici, dáme se po ní vpravo a poté vlevo k rozcestí se zelenou ve výšce již jen 279 metrů a po obou značkách přes trať dolů k Javorce, pramenící až v lesích nad Peckou.

Říčku přejdeme po můstku a kolem krásného pomníku Aloise Jiráska od Jana Štursy z r. 1921 začneme ostře stoupat vpravo k vísce Libín, v níž míjíme patrový roubený dům čp. 3 z 60. let 19. století (bývalý hostinec) a kousek nad ním vlevo nenápadný roubený dům čp. 5, v němž se v letech 1916-18 ukrývaly důležité dokumenty z archivu T. G. Masaryka. Pak vyjdeme až na návrší, z nějž se otvírá pěkný zpětný pohled na údolí Javorky a Maxinec a dáme se vpravo po červené nejprve mírným a poté příkrým stoupáním na začátek Hořického Chlumu k druhému nejvyššímu vrchu Chlum (449 m). Po vydýchání nás uvítá lavička s přístřeškem, zbudovaná v r. 1997 obcí Šárovcova Lhota, z níž vlevo vidíme střední Krkonoše, před nimi Čisteckou hůru, poté les Hůru, Lázně Bělohrad, vzadu Černou horu a blíže Zvičinu.

Po 500 m před školkou lze jít vpravo asi 200 m dlouhou odbočkou na Chlum značenou červenými pruhy, záhy poté se cesta se značkou dvakrát ostře “zlomí“ a dojde asi za 15 minut na louku s hezkým výhledem vpravo na Hořicko. Po dalším kilometru si můžeme odskočit vpravo dolů asi 500 m do vsi Chlum, kde se hlavně na návsi zachovaly zajímavé roubenky (např. čp. 20 a 21) a opět se vrátit na hřeben, na kterém se brzy k červené zleva připojí žlutá od Lázní Bělohrad. Obě značky nás pak rychle zavedou k rozhledně Hořický Chlum z r. 1998 (je otevřena květen-říjen v SO, NE a svátky 9-18 hodin, já tam však přišel ve všední den ...) s vyhlídkou jak k severu na Krkonoše a Zvičinu, tak k jihu na Kunětickou horu.

Chceme-li k říčce Bystřici dojít lesem a nikoliv přes Hořice, dáme se po červené kolem zajímavého Lukaveckého kříže až k empírové Hlohové kapli z r. 1826 a odsud po zelené přes Dachovy stále lesem až k silnici Miletín-Hořice, kde už na nás Bystřice - pramenící až nad Vidonicemi u Pecky - „čeká“ ve výšce 300 m. Přejdeme ji po mostě a hned za ním odbočíme ze silničky na Velký Vřešťov ostře vpravo vzhůru lesem již na Vřešťovském Chlumu. Pak se cesta narovná i klesá, vpravo dole meandruje Bystřice a další stoupání nás posléze dovede k rozcestí s červenou a později i žlutou značkou na silnici z Hořic do Doubravy.

Odsud se dáme vlevo příkře vzhůru po žluté a za chvilku jsme již v Doubravě s domem čp. 7 s roubenou světnicí. Za vískou značka ještě chvíli stoupá, vpravo se otevřou nejprve výhledy na Hradecko (kostel v Dohalicích) a poté zpět na Hořice. Pak střídavě lesem a po jeho okraji dojdeme asi za 20 minut k nejvyšší a bezejmenné kótě Vřešťovského Chlumu ve výši 420 m, ale to už před sebou vidíme chalupy vsi Boháňka, do níž je to už jen 20 minut.

V Boháňce je celkem 6 roubenek (čp. 9, 12, 18-20 - poslední má též roubený výměnek - a 24), ves je však známá i velkou četností smírčích křížů na svém katastru: na mapě jsou čtyři, ale dle místního znalce pana Václava Dufka se dají nalézt jen tři - ten čtvrtý asi 1 km východně od středu vsi svému objevení stále odolává.

Na konci vsi se dáme po značce silnicí vlevo k vodojemu, od kterého se otvírá krásný výhled: zleva vidíme Přední a Zadní Žalý, Zvičinu, pod ní Třebihošť, část Zdobína, Trotinu, za ní Sněžku, Černou a Světlou horu, blíž Horní Dehtov, Zábřezí a Řečici a v dáli Rýchory, Jestřebí hory, špičku Královeckého Špičáku (Vraní hory), Bor, Malou a Velkou Hejšovinu a Orlické hory. Pak sejdeme vpravo dolů loukou k lesu, v němž se později značka stočí ostře vlevo a klesá k silnici z Hořic do Velkého Vřešťova, do nějž nás za půlhodinku dovede.

Zde poblíž kostela Všech svatých ze 14. století stojí tři roubenky čp. 9?, 20 a 26 či 27 a tři zajímavé zděné empírové domy čp.35, 38 a 39 s branami a stále po žluté projdeme místní částí Malý Vřešťov pod hradem ze 13. století do lesa. Ten přejdeme pěknou silničkou až k silnici, po níž se dáme vlevo na návrší s hezkým rozhledem na Zvičinu a její podhůří a zamíříme vpravo do Chotěborek. A v této rodné vsi hudebního skladatele a Mozartova přítele Františka Xavera Duška (v zachovalém lidovém domě čp. 5), kde stojí původně gotický kostel P.Marie a krásná gotická dřevěná polygonální zvonice, náš docela dlouhý výlet končí.

Č.Budějovice, 11.8.2010 Mgr. Petr LUNIACZEK