Podzvičinsko

Náš dnešní výlet po nádherném koutku Podkrkonoší nás zavede na dominantu zdejšího kraje Zvičinu (671 m) a zčásti i do míst, kterými tak rád procházel při svých cestách na její oblý vrchol spisovatel Karel Václav Rais (1859-1926), rodák z nedalekých Lázní Bělohradu.

Malebné městečko Pecka připomíná při pohledu od hřbitova betlém a bližší pohled na něj dává tušit, že se zde zachovalo velké množství lidové architektury. A ono tušení nás vskutku nezklame, protože v Pecce najdeme přes 30 roubenek, z nichž nejhezčí jsou patrně čp. 37 u silnice na Bělou hned pod školou, čp. 66 kousek pod ní u místní komunikace na žluté značce, čp. 167 s kabřincem a plechovým korpusem Krista před průčelím, stojící pod kostelem u silnice na Borovnici, čp. 184 níže u oblouku téže silnice, čp. 142 kousek vlevo nad jejím nejnižším bodem a konečně čp. 132 s boční pavlačí vpravo u této silnice směrem ke hřbitovu. Přitom nás potěší i zdejší zděné domy jako např. čp. 6 s křídlovým štítem na náměstí, čp. 155 s podkrovní světničkou nad pískovcovým portálem (ten stojí mezi kostelem a roubenkou čp. 167) a zejména krásně obnovený dům čp. 160 s dalším křídlovým štítem kousek nad ním.

Peckovské náměstí opustíme po modré značce ve směru na Raisovo rodiště, vystoupáme po ní těsně pod hrad Pecku a dáme se vlevo k silnici. Hned u ní odbočíme vpravo dolů loukou k lesu Odnoži a táhlým stoupáním dojdeme asi za půlhodinku na Krkonošskou vyhlídku (532 m), z níž se nám otevře nádherný kruhový výhled.

Na jihu vidíme zleva Vřešťovský, Hořický (před ním jsou Lázně Bělohrad) a Mlázovický Chlum, na severozápadě Jičínsko s Velišem, Prachovské skály a Trosky, na západě Bradlec, Kumburk a Tábor, na severozápadě Kozákov, za ním Ještěd, vpravo od něj Jizerské hory, před nimi Novopacko s Levínem a Kozincem, na severu za Čisteckou hůrou mohutné Krkonoše, na východě Zvičinu a na jihovýchodě Miletínsko.

Od ní klesáme vyhlídkovou cestou nad Arnoštovem, do nějž se nám vyplatí odbočit vpravo dolů, protože zde nalezneme pěkné roubenky čp. 17 a 22-24, a odsud pokračujeme po žluté značce vlevo mírně vzhůru ke hřbitovu. Od něj je to pak již jen coby kamenem dohodil do vsi Bukovina, kde se odehrává Raisův román „Kalibův zločin“ a odkud pocházel jeho otec.

V této vsi s hezkými výhledy na cíl naší cesty si prohlédneme nejprve roubenky čp. 19, 20 a 23 (vedle ní stojí roubený špýchar) u modře značené cesty, pak se přesuneme na náves, kde stojí roubenky čp. 3, 26 a 27 a z ní se dáme k silnici z Pecky do Vřesníku. Tu přejdeme a stále ve stejném směru pokračujeme polní cestou do vsi Kal, kde narazíme na červenou značku, která nás bude provázet až na Zvičinu.

V Kalu však je i pěkná zděná panská kovárna čp. 49 a roubenky čp. 13 s roubeným špýcharem, 31 a 50 s roubenou stodolou a další roubený špýchar u čp. 21. Milovníci těchto lidových staveb nyní jistě neudělají chybu, když ještě odbočí z návsi vpravo po silnici na Vidoň a po 1,5 km objeví v údolí Bystřice nádherný roubený patrový Kalský mlýn čp. 39 z r. 1827 s boční pavlačí a pak se zase vrátí zpět.

Z Kalu nás vede červená značka do údolí Bystřice k torzu dalšího krásného roubeného Bystrého mlýna již z r. 1720, který však bohužel v r. 1995 vyhořel a od něj začneme stoupat po cestě, vedoucí do Bezníku. Z ní však značka odbočí vlevo do travnatého svahu a jím stoupá k lesu, kde u rozdvojky cest stojí krásná Kalvárie a po krátkém průchodu lesem nás dovede do osady Vyšehrad, za níž se již před námi objeví blízký vrchol Zvičiny.

Polní cesta posléze vyústí na silnici z Miletína do Horní Brusnice, po níž přichází zprava žlutá značka z Lázní Bělohrad a obě značky pokračují vlevo po silnici k samotám Zvičinské Chalupy, kde objevíme roubenky čp.248 (vlevo) a 298 (vpravo). Ještě před nimi ale odbočí vpravo k silničce z Horní Brusnice na vrch Zvičinu a hned poté vstoupí do vísky Zvičina, která nás přivítá několika hezkými roubenkami: vlevo od silničky to jsou čp. 157, 154, 127 a zejména čp. 128, vpravo pak čp. 150, 141 a 152 (obě poslední jsou hned za domem čp. 167).

V horní části vísky Zvičina se dáme na rozcestí vlevo a silnička nás brzy dovede na vrchol stejnojmenného kopce s úžasným kruhovým rozhledem (ne však z jediného místa): na severu jsou Krkonoše, na severovýchodě Bor, Hejšovina a Orlické hory, na jihu Chlumy a dále Kunětická hora, na jihozápadě Jičínsko s Velišem a Troskami a na západě Novopacko s Bradlecem, Kumburkem, Táborem a za nimi vpravo Kozákov a Ještěd.

Na vrchu Zvičina náš dnešní výlet končí a mně zbývá jen milá povinnost, abych své čtenáře tímto pozval na svou chystanou výstavu fotografií „Kouzlo lidových chaloupek pod Zvičinou“ ve zdejší Raisově chatě, která bude mít vernisáž v NE 20.6.2010 v 11,00 a potrvá až do 30.9.2010.

autor: Mgr. Petr Luniaczek 2010